Skoky na trampolíně jsou velmi mladé sportovní odvětví. První trampolínu, použitelnou pro provádění obtížných závodních prvku, vyrobil Americký mistr ve skocích do vody George Nissen jako tréninkové nářadí pro svůj původní sport. Potom se ale specializoval na skoky na trampolíně jako na samostatný sport a v roce 1964 se již konalo v USA první mistrovství světa. Rychlý rozvoj nového sportu ve všech kontinentech umožnil jeho zařazení již na program letošních Olympijských her v australském Sydney, dokonce za účasti české závodnice.
Historie olomouckého oddílu sahá až do roku 1973, kdy skupinka nadšenců z tělovýchovné jednoty Lokomotiva Olomouc se rozhodla využít trampolíny, kterou jednota dostala přidělenu pro tehdy organizované Slovenské tělovýchovné slavnosti, k vyzkoušení nově vznikajícího závodního sportu. Dospělí členové malé skupinky prvních zájemců se zúčastnili cvičitelského kurzu a navíc navázali úzké kontakty s našimi předními závodními oddíly té doby - TJ Petřiny a TJ Rožnov pod Radhoštěm.
Hned v následujícím roce se první čtyři závodnice oddílu ve věku 11 - 14 let zúčastnily žákovských závodů na celostátní úrovni a dokonce i přeboru Československa, kde nejmladší členka oddílu, Věra Kašpárková, získala mezi žačkami 4. místo. V dalších letech se oddíl pod vedením prvních trenéru Jaroslava Heřmana a Ferdinanda Matějky rozrostl a po několikaletém tréninku získal i první přebornické tituly. Byla to v jednotlivcích Věra Piterková a v synchronním skákání pár Věra Piterková - Marie Mišáková. Ta potom získala další přebornický titul s Lenkou Lejdarovou. Těchto prvních úspěchu dosáhli členové oddílu na své první trampolíně, která technickými parametry neumožňovala výkony na vrcholové úrovni. Proto členové oddílu za pomoci svých kamarádů tuto trampolínu upravili a vyrobili ještě jednu trampolínu vlastní konstrukce. Když pak jedenáctiletá žačka při jednom z tréninku zavadila špičkou nohy při prohnutém saltu o stropní trám, který je ve výšce téměř šesti metru nad podlahou, rozhodlo se vedení oddílu přes prázdninové období vlastními silami zvednout strop na původním jevišti o více než jeden metr. Po oddělení tohoto prostoru od velkého sálu tělocvičny tak vznikla specializovaná tělocvična, v té době jediná v tomto sportovním odvětví v celém Československu.
Nové nářadí umožnilo značné zvýšení úrovně závodníků oddílu. V té době získal oddíl i mistrovský titul ve smíšených družstvech dospělých a druhé místo v přeboru družstev žáků. Zejména pak v juniorské kategorii tvořili olomoučtí závodníci československou špičku. V roce 1989 například na juniorském mistrovství Evropy v Salzgitteru obsadili tito závodníci ze čtyřčlenných družstev juniorů a juniorek plnou polovinu nominovaných míst v národním družstvu. V chlapecké kategorii to byli Petr Dostál, Pavel Zemčák a Jiří Konečný, v soutěži děvčat pak Zuzana Švébišová. V synchronních párech neměl Dostál dokonce daleko k medaili, když získal s rožnovským Čejkou páté místo. Švébišová s další rožnovskou závodníci pak byla ve finále desátá, družstvo junioru skončilo na pátém místě. Později se juniorského mistrovství Evropy zúčastnila ještě Markéta Přikrylová, dnešní trenérka oddílu.
Petr Dostál se později prosadil zejména v závodech synchronních páru i v kategorii dospělých. Na mistrovství Evropy s libereckým partnerem Kamilem Hrudou získal páté místo a startovali i na mistrovství světa. Nejlepších umístění ale spolu dosáhli ve Světovém poháru. Ve Frankfurtu získali v nejtěžší světové konkurenci třetí místo, ve dvouletém cyklu dlouhodobé soutěže skončili pátí a ve finále v Kodani pak ještě o jedno místo postoupili. V jednotlivých závodech Světového poháru získal Dostát v různých letech celkem osmi finálových umístění v synchronních skocích a jedno v jednotlivcích.Během své závodní kariéry získal Dostál i pěti mistrovských titulu v Československu a později České republice. Stal se tak nejlepším závodníkem v takřka třicetileté historii oddílu. V souhrnu získali závodníci Dostál, Zemčák, Přikrylová, Sůvová, Wagnerová, Konečný, Kadlecová, Ludmilová, Korgerová, Piterková, Mišáková, Taberyová, Mészárošová, Švébišová, Štěpánková, Dvořáková, Kašpárková, Šimek, Windsor a Nádvorníková celkem 6 titulů Mistra ČSFR a ČR, 6 mistrovských titulů v juniorské kategorii, 12 titulů přeborníka ČR a 17 žákovských titulů. Čtyřikrát zvítězili v celkovém pořadí Českého a Žákovského poháru. Po obnovení Sokola přestoupil v roce 1992 celý oddíl do Sokol Olomouc, kde dostal výborné podmínky pro svou další činnost, i když samozřejmě jen v amatérských poměrech. Česká gymnastická federace oddílu přidělila k používání závodní trampolínu německé výroby Eurotramp s nejvyššími kvalitativními parametry a v minulém roce zakoupila Česká obec sokolská druhou trampolínu stejné úrovně. Tím je konečně dána možnost tréninku na kvalitním nářadí i pro závody synchronních párů. Všech dosavadních úspěchů totiž dosáhli olomoučtí závodníci tréninkem na trampolínách značně rozdílné výkonnosti, přesto ale právě v této kategorii byli nejúspěšnější. Oddíl tak muže i pořádat přebornické i mezinárodní závody na vlastním nářadí, když doposud si musel alespoň jednu trampolínu vypůjčovat. Takovým způsobem uspořádal v roce 1979 i Mezinárodní závod přátelství za velké účasti zahraničních závodníků nejvyšší světové třídy.